Umberto Eco se narodil 5. ledna 1932 v piemontské Alessandrii. Po maturitě nastoupil na otcovo přání na universitu v Turíně
studovat práva. Studium ho však nenaplňovalo a začal se věnovat středověké filosofii a literatuře.
Doktorát z filosofie získal r. 1954 na základě diplomové práce o estetice Tomáše Akvinského.
Po ukončení studií se Eco stal editorem v italské veřejnoprávní televizi RAI. Podílel se na vzniku uskupení
avantgardních umělců, kteří se později soustředili do známé skupiny 63. Od roku 1959 pak psal sloupky pro avantgardní časopis Il Verri.
V roce 1962 vyústil jeho dlouhodobý zájem o myšlenku koncepce otevřeného textu a sémiotiku v díle
Otevřené dílo (
The Open Work).
Hodnota literárního díla dle něj závisí na jeho otevřenosti, na množství interpretací, které poskytuje.
V září téhož roku se oženil s německou učitelkou umění Renatou Ramge. V roce 1965 byl vybrán jako profesor Vizuální komunikace ve Florencii.
Roku 1972 se stal prvním profesorem sémiotiky v Bologni.
V tuto dobu již začal systematicky rozpracovávat své názory ohledně nauky o znacích a v roce 1968
vydává první práci pojednávající čístě o tomto tématu
La Struttura assente (
Chybějící struktura).
Roku 1976 vyšla jeho kniha
A Theory of Semiotics. Z dalších děl jeho obsáhlé bibliografie jmenuji
alespoň
Skeptikové a těšitelé,
O zrcadlech a jiné eseje či
Hledání dokonalého jazyka.
Teprve v březnu roku 1978 začal psát svůj první román
Jméno růže. Román byl publikovaný v roce 1980
a takřka okamžitě učinil Eca světově známým. Jeho nakladatelství původně zamýšlelo prodat 30 000 kopií
tohoto titulu, dodnes jich však bylo prodáno přes devět milionů.
V současné době žije Eco velmi úspěšný a spokojený život. Letní čas tráví ve svém sídle v kopcích blízko Rimini (jedná se o panství ze sedmnáctého století, které dříve sloužilo jako jezuitská škola).
Zbytek roku tráví na cestách nebo ve své rezidenci v Miláně, kde se také nachází Ecova knihovna obsahující více než 30,000 svazků.
Se svou ženou vychoval syna a dceru. Stále je profesorem na univerzitě v Bologni, pracuje dlouho do noci a každý týden publikuje pro
L´Espresso své sé sloupky. Je také členem redakčních rad časopisů
Semiotica, Poetics Today,
Degres, Structuralist Review, Text, Communication, Problemi dell´informazione a dalších.
Nadále také pokračuje v kouření několika krabiček cigaret denně, pití (především whisky) a
poslouchání jazzu. Je držitelem celé řady prestižních ocenění a čestných doktorátů
